Jak jsem se dostal na šampionát
Přemýšlel jsem nad tím, že se budu účastnit různých soutěží v Enduru, protože motorky mě baví už od dětství. Je to díky tomu, že se nebojím jakékoliv výzvy a rád zkouším posouvat své hranice možností, i když s velikou pokorou, že si člověk musí zachovávat zdravý rozum a pud sebezáchovy, ale kde jinde je možnost se setkat se stejnými nadšenci jako jsem já, než právě na soutěžích.
Neměl jsem jako malý kluk sice motorku, na které bych trénoval tak jako trénuji teď, ale i tak nejen já, ale i okolí vidí, že jsem v motorkách dobrý a věnuji se jim kdykoliv nemám pracovní povinnosti.
Před týdnem jsem se vracel z výjezdu, který jsem v neděli jel a po cestě mi volala moje přítelkyně. Telefon jsem zvednul a než jsem stačil cokoliv říct, křičela na mě s radostí: „Jsi tam, uvolnilo se místo a jedeš soutěžit!“. „Napsala jsem pořadatelům mail, zda by bylo možné se ještě přihlásit a uvolnilo se jedno místo! Někdo se odhlásil, tak Tě vzali, chápeš to?“ křičela s nadšením.
Popravdě, chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, na jakou soutěž a trošku jsem nechápal, nechal jsem ji však nadšeně mluvit, a tak jsem zjistil, že mluví o celosvětovém šampionátu v PDR (Paitles Dent Repair), který se měl konat už příští pátek a sobotu v Německu.
„Mám radost, děkuju.“ Odpověděl jsem trochu zaraženě, protože jsem přesně nevěděl, do čeho vlastně jdu a celé jsem si to ještě ujasnil později u počítače, kdy jsem se díval na předchozí ročníky a podíval na fotky, o čem to vlastně celé je. Mnoho informací které by mi pomohly mi to však nepřineslo, tak jsem se jen připravil, jako kdybych jel na výjezd opravy za klientem nebo do servisu, vzal potřebné nářadí a ve čtvrtek odpoledne jsem vyrazil směr Německo.
Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek, protože mi téměř každý popřál mnoho štěstí, že nemají obavy z toho, že bych nevyhrál a to byl pro mě jistý závazek. Svojí práci dělám poctivě a s láskou, jako málokdo v tomto oboru. Abych někoho neurazil a neházel všechny do jednoho pytle, především u nás v Čechách se snaží touto technikou opravovat více a více techniků, servisů, ale výsledek je čím dál, tím více horší. Vidina zisku je převážně silnější, než chuť dokazovat, že tato metoda má své nezastupitelné místo v opravě karoserií nejen po krupobití a je to jeden z důvodů, který zachovávám ve své práci celou dobu, co se jí věnuji. Kvalita opravy a spokojený zákazník je pro mne vždy na prvním místě.
Pravidelně se nám stává, že do mého servisu jezdí klienti, kteří si nechali své vozidlo opravit jinde, protože jim přesvědčivě jiní technici zaručí, že oprava bude možná, ale ne na 100% a tak zákazník většinou podlehne a výsledek je někdy opravdu katastrofální a horší než před opravou.
Často pak jezdí a žádají od nás o „zázraky na počkání“ a ve většině případů jsme zákazníkům opravdu pomohli dát vozidlo do původního stavu.
Proto i cestou do Německa jsem přemýšlel nad tím, že čas opravy bude v soutěži rozhodující, kvalita a můj dobrý pocit z výsledku, ale bude na prvním místě. A popravdě, byl a díky tomu jsem se trochu zdržel při kontrole než jsem mávnul na rozhodčího, že jsem skončil a on mi zastavil stopky, které měřili čas opravy.
Jak to probíhalo
Semifinále probíhalo v pátek celý den a večer byly oznámeny výsledky, kdo z 42 účastníků se probojoval do finále, které bylo určeno jen pro 6 nejlepších techniků.
Porota vyhlašovala jména prvních 15ti nejlepších techniků semifinále a moje jméno zaznělo mezi šesti nejlepšími techniky. Měl jsem to potvrzené, šel jsem do finále a měl obrovskou radost. Celý den mě totiž bolela hlava i záda a to nikomu na výkonu nepřidá. Prášek na bolest jsem si vzal však až večer, než jsem šel spát, ale i tak jsem se probudil znovu s bolestí hlavy. Finále jsem zvládnul i přes bolest a obrovsky se mi ulevilo, když bylo po všem.
„Bělorus a Brazilec už skončili“ křičela na mě během finále moje přítelkyně, když jsem si po sobě kontroloval svojí práci a chystal se znovu mávnout na rozhodčího, že jsem hotov. Ten rychle přispěchal a stopky zastavil. Zbytečně jsem si svojí práci po sobě kontroloval příliš dlouho, protože mě tak připravil o čas, který byl ve finále rozhodující více, než v semifinále.
I tak jsem se svým umístěním velice spokojený.
Moje první zkušenost v celosvětové soutěži nejlepších techniků PDR metodou mě katapultovala na první pozice a já jsem se tak znovu přesvědčil, že patřím mezi nejlepší a dělám svojí práci dobře.
Je fajn mít zdravé sebevědomí v tom, co člověk dělá, ale když se vám to potvrdí i jinak, právem jste pak ještě více hrdí na to, co umíte.
Přál bych si, aby moje konkurence k této metodě opravy přistupovala se stejným nadšením a cílem, tak jako já. Patřím mezi nejlepší techniky celosvětově, avšak trvalo mi několik let, než jsem se dostal tam, kde jsem. Úspěch nepřichází ze dne na den, ale tvrdou prací a pokorou, kterou člověk v sobě musí mít, aby něčeho dosáhl. A já si budu nadále přát, aby na to každý, kdo se této metodě chce věnovat přišel díky své píli, vytrvalosti a chuti sebevzdělávat se a zkusil tak i štěstí na celosvětové soutěži, které se opět rád v budoucnosti zúčastním.
Za vše vděčím nejen svojí vytrvalosti, ale i svému blízkému okolí a rodině, které zároveň tímto děkuji za veškerou podporu.
